Seriálová Hra o Trůny (HBO, 2011-2019) se stala popkulturním hitem druhého desetiletí našeho století a je pochopitelné, že do jisté míry ovlivnila životy nás všech. A moje čtyři roky na DELTĚ nebyly výjimkou.
A to nepočítám můj fanatismus do knížek George R. R. Martina, které jsem četl pod lavicí a tahal na všemožné školní akce. Hra o Trůny se mnou jela na oba dny krajského kola soutěže AMAVET, kde jsme soutěžili s projektem Edu VR. (Edu VR je příběh na jindy) A tato kniha mě i držela během toho druhého dne, kdy jsem dostal horečky… 😀
A Střet Králů jsem si byl koupit po škole s kamarádkou hned jak vyšel.
Když hraješ hru o žolíky, buď vyhraješ, nebo ti je Zerzán smaže
Jak se ale tento fenomén propsal do každodenního života na DELTĚ? Jeden z hlavních momentů byl ve třetím ročníku, kdy téma na grafice byla 3D grafika. A společně s tím byl zadán úkol globálnějšího charakteru – vytvořit krátký spot promující projekt Káji a Jirky: mobilní aplikaci Žolíky.
Já jsem se rozhodl ulehčit si práci a spojit tyto dva projekty do jednoho velkého. A jelikož pan učitel Zerzán byl se mnou kamarád a nechal mě dělat, co jsem chtěl, dokud jsem mu byl schopen něco odevzdat, bylo mi povoleno vymyslet si vlastní zábavu. A tak vznikla Hra o Žolíky.
Hra o Žolíky měla být parodie na ikonickou znělku Hry o Trůny, kde místo lokací ze Západozemí budou ikonické lokace ze života správného delťáka.
No, plácal jsem 3D modely jak to jenom šlo a trávil večery nad satelitními snímky budov, abych zreplikoval jejich tvar.
A častokrát se sám sebe ptal: „Kdo designoval tuhle budovu a proč to vypadá jako když jsme si ve družině stavěli pevnost pro vojáčky z dřevěných kostek?“
I've gotta take a little time, a little time to work on my projects. I better do something useful, in case I need it in my portfolio. Now this project I must finish, feels like the world upon my shoulder. Up through the clouds, I see the result. It renders slow as GPU's getting warmer. In my life, there's been calm and peace, until someone start teaching me graphics. Can't stop now, I've spent so much time, on this animation... I wanna know what idiot, designed this building. I wanna know what idiot, thought this shape was fitting... - moje parodie na "I want to know what love is" od Foreigner, která vznikla v době modelování školní jídelny, očividně z frustrace
Každopádně, jednalo se o velmi pěkný návrat do dětství, kdy jsem míval na lepících papírcích čísla snímků, které mi ještě zbývá vyrenderovat. Tak to dopadá, když nemáte dostatečně výkonný počítač na souvislý render, ale zato máte trpělivost… 😀
Pamatuji si, kterak jsem na oslavě Kubových osmnáctých narozenin nechal na jeho stolním počítači renderovat úvodní snímky DELTY svrchu.
Rozhodně jsem neměl tolik materiálu, aby vystačil na celou znělku; proto jsem proložil animace upravenými portréty spolužáků a učitelů laděných do postav Hry o Trůny.
Animace ve finále obsahuje budovu DELTY, jídelny a tělocvičny i se Zerzánovým ikonickým autem. Paradoxně jsem u DELTY strávil nejvíce času na průčelí budovy, které o dva týdny později v rámci rekonstrukce dělníci vesele zbourali. Ale co – historie.
A ano, vím, že ty kola by takto nemohly fungovat! 😀
A stejně jako lidi čekali v barech na půlnoční vysílání první episody poslední série Hry o Trůny, i my jsme potřebovali své publikum.
Nacpali jsme tak USBčko do televize, která visela nad neajťáckým kabinetem. Ta televize tam visela asi půl roku a nikdo jí nikdy nevyužíval. Jednou v ní Zerzán pouštěl naše videoprojekty, ale potom toho hned nechal.
Až jednoho dne v akváči ve vířivce jmenoval Zerzi Karla hlavním redaktorem „TV DELTA“, nebo také „TV Karel“, jak jsme ji posléze nazvali podle jejího jediného zaměstnance.
Neberte to tak, že by se něco snad změnilo, to ne… Jenom za to, že v televizi nic neběží byl zodpovědný Karel a ne Zerzán.
Zkrátka a dobře jsme zapíchli USB se Hrou o Žolíky do televize a Martin jako člověk s infračerveným portem na telefonu ji dálkově pustil.
A že to byla premiéra jak má být! Lidi se sbíhali, aby se podívali na první vysílání Hry o Žolíky. A nebo se možná sbíhali, aby si něco koupili v automatu o velké přestávce – to už se nikdy nedozvíme.
Každopádně asi během třetího opakování videa se otevřely dveře za námi a v nich stál pan učitel Koupil třímaje v rukou mocnou zbraň, kterou by laik mohl popsat jaké dálkové ovládání od televize. Zrazeni a zdrceni jsme sledovali, jak jindy tento pohodový učitel chladnokrevně utnul vysílání naší parodie a zavřel za sebou dveře.
Zkoušeli jsme video pustit znovu, ovšem se stejným výsledkem. Nepomohlo blokovat paprsek z vysílače, vždy jsme skončili tam, kde jsme začali – s černou obrazovkou.
A tak skončila první a poslední sezóna Hry o Žolíky.
Měl jsem začátkem karantény v březnu 2020 v plánu ještě udělat druhou verzi Hry o Žolíky s lepšími animacemi a místy jako je třeba internát nebo Café Cross, ale nikdy k tomu nedošlo.
Když se do hry zapojí učitelé
I řady učitelského sboru byly zasaženy Hrou o Trůny jako fenoménem. Pan Čáp si hned po odvysílání naší premiéry vyžádal .mp4 soubor, aby ho mohl doma ukázat manželce, se kterou seriál sledoval.
Pan Čáp dokonce na jednom suplování rozebíral se show sledujícím spektrem třídy události nejnovějších epizod poslední série.
A stejně tak, jako nám všem říkal „chlapi“, tak i postavy ze Hry o Trůny měly vlastní jména.
Daenerys byla „ta potvora s drakem„, Tyrion Lannister byl v Čápových očích „trpaslík Trilion„, nebo jak se jmenuje“ a Jon Snow byl trefně prostě „mladej Sníh„.
A paní Hurtová byla taky věrnou fanynkou. Byla jí až do té míry, že nás během prvního ročníku letní školy inspirovala na lekci Photoshopu upravit její fotografii, aby stanula v čele armády vichtů jako Night King.
Nemůžu říct, že by z toho byla nadšená, ale zároveň jí to ani nevadilo. Ale mám dojem, že to přijde s tím, když někdo musí koexistovat vedle mě několik let. Lidi si zvyknou… 😀
Paní Hurtová nakonec měla i houslovou podobu znělky Hry o Trůny jako svatební nástup a rovněž jsem byl pověřen, abych tuto melodii zahrál a mandolínu během gratulací. Jelikož mi ale došel repertoár ještě než všichni hosti odgratulovali novomanželům, byl jsem nucen improvizovat a zařadit Deště Kastameru na playlist.
Nemyslím si, že si toho někdo všimnul, jelikož byli zaneprázdněni gratulacemi, ale paní Hurtová tak měla svou vlastní verzi rudé,… nebo spíše v jejím případě levandulové svatby.
Minihry všedních dní
Mimo tyto instance našeho humoru se Hra o Trůny propašovala do našeho běžného života i v menších, méně propracovaných podobách.
Jeden den jsem měl ve škole banner rodu Starků, který jsem nesl na sezení dračáku, a tak jsme toho využili a rovnou ho vyvěsili. Už si moc nepamatuji okolnosti, ale paní Hurtová byla určitě nadšená!
Rovněž jsem během blbnutí a prohlížení našich portfolií zanechal Johče komentář s lehkou referencí na nejmenovanou skladbu.
Jednou náš spolužák Michal Štěrba při prezentaci na angličtině přeložil hru „O vlajku“ jako „About the flag“ (místo správného ‚Capture the flag‘).
Slovní spojení ‚Capture the flag‘ se stalo takovým humorným ustáleným výrazem v našem kolektivu a tak muselo nevyhnutelně vzniknout i GoT verze.
A jako takovou vzpomínku na maturitní ples ve stylu Pomády po ajťácku jsem udělal wallpaper obsahující Kubu jako Sandy Olsenovou, kterak sedí na Železném trůnu obklopena svými kamarádkami.
I spent unholy amount of time photoshoping this…
Bohužel s velmi špatným koncem seriálu zmizel pojem Hra o Trůny ze života kolem nás. Tento příběh nadále žije v srdcích čtenářů z celého světa, kteří nadále čekají na šestý díl knižní série, ale tím to asi končí.
I tak si ale myslím, že po dobu relevance tohoto fenoménu jsme zažili více zábavy spojené s Hrou o trůny, než bychom sami čekali. A jako všechna legrace, i tato bude nadále spojená s těmi čtyřmi roky na DELTĚ, které změnily nejen nás, ale i celou školu do základů.
A jeden meme na závěr 🙂
