„Summer days drifting away, to, oh, oh, the summer nights…“
– Sandy Olsenová, Pomáda
Když jsem psal naposledy, byl jsem v Anglii pro věci. A od té doby uplynulo celé léto a pár věcí se změnilo. Každopádně jsem zpět a možná se mi začne chtít psát častěji.
Za léto jsem zažil leccos – letní školu, práci, natáčení, očkování a tak. Rovněž jsem začal užívat léky proti depresi a ačkoliv počáteční reakce mého těla byly více než neúnosné, opravdu cítím, že mi pomohly.
Moje výkyvy nálad jsou o poznání menší, nemám úzkosti a dokonce jsem se vrátil ke hraní a čtení. Celkově je můj život teď kvalitnější.
Možná v nejbližší době napíšu něco o knihách, co jsem četl.
Proběhly dva festivaly Jeden Svět – nejdříve ofiko v letním kině a potom „Ozvěny Jednoho Světa“ v Malé scéně. Umyl jsem půdu na chatě, byl jsem v lese…
Poslal jsem taky dárek Shirley Curry – Skyrim babičce! Vyšil jsem jí logo Skyrimu a za pomocí „velmi ochotné“ paní na poště ho poslal do Ameriky.
Jo, a udělal jsem si novou plochu na notebooku! Obrázky i hlášky se náhodně mění, mám tam odkazy na všechny weby a aplikace, které potřebuji a napsal jsem si vlastní spouštěč her.
Rovněž mi plocha ukazuje počasí, čas, výkon počítače a když hraje hudba, tak i audiospektrum.
Jo a Clippy je zpátky!
Naše grillovačka s učiteli byla lehce fiasko, neboť přišla jenom Sádovská, Štěpánka a Janek (plus se mihnula Pěchna). Ale i tak byla zábava, musím ovšem uznat, že je lehce depresivní poslouchat lidi ze střední, jak řeší domy, hypotéky, daňová přiznání a podobně.
Mimo práce na spoustě zakázek, z nichž spousta byla pro mě více frustrací, nežli zábavnou činností, jsme opět dělali Letní školu IT pro holky.
A Terezka se rozhodla, že se zapíše znovu, což bylo milé překvapení a díky tomu byla větší zábava než kdy jindy.
Celkově byla letní škola letos fajn, když nepočítám ty příšerné vedlejší účinky Zoloftu. Ale to byla jenom malá vada na kráse. Celý týden bylo krásné počasí, všechny úkoly holky bavily, zahrál jsem si Beat Saber, drbali jsme až do jedné do rána, zpívali jsme v parku a vznikla nám řada povedených filmečků. Prostě lovely!
Momentem takové katarze pro mne byla návštěva Slovenska za účely natáčení filmu „Zahrada Boží“, kam jsem odjel s Kubou a dědou.
Bydleli jsme u Hely – tety přes koleno, se kterou jsem se předtím viděl dvakrát v celém svém životě. Poprvé asi pět let zpátky, když jsme navštívili Slovensko poprvé. Poté jsme se hodně skamarádili během maturit, když jsme si oba vyměňovali po telefonu svoje zkušenosti se zkouškou dospělosti – Hela si dodělávala maturitu ten samý rok, co já dokončoval střední. A poté jsme se viděli teprve dva týdny před naším natáčením, když oni byli zde v Česku.
Vyjma toho, že tato cesta měla dvojí úmysl – udělat si dovolenou a ještě natočit část filmu. A s potěšením se povedlo oboje a z našeho roadtripu se stala taková pozdní zasloužená dovolená.
Nejenže jsem se během ní konečně uvolnil, ale zároveň ve mne vzbudila zvláštní pocit. Jako takový návrat ke kořenům. Už jsem jednou u Hely byl, ale tehdy jsem to tak nevnímal.
Má to zvláštní kouzlo vrátit se do vesnice Báb, odkud můj celý rod pochází.
Kdyby tohle byl feudální středověk, dům mé rodiny by nejspíše jednou připadnul mně, jako nejstaršímu žijícímu mužskému potomkovi.
Neberte mne špatně! Tohle ale není feudální středověk a já rozhodně nechci připravit Nikol o její dům. 😀
Jenom pro mne celý Báb měl takovou atmosféru. Jako bych byl doma. Domov.
Domov, který jsem viděl podruhé v životě, ale cítil jsem, jako že tam patřím. Možná i proto jsem si během krátké třídenní dovolené odpočinul daleko více, než během kteréhokoliv volna.
A nebo to bylo proto, že tam byla koťátka. Jedno z toho…
Začal jsem se bavit s více lidmi, což je fajn, obzvláště v době, kdy se člověk cítí strašně sám a potřebuje rychle nějaký mezilidský kontakt.
A koupil jsem si toto! ^^ Jmenuje se Wheenie!
Jak už jsem zmiňoval, našel jsem v sobě opět chuť číst, hrát hry a co lepší – i psát. Takže snad v nejbližší době budu aktivnější. Mám v hlavě pár nápadů, ale nechci se předbíhat.
A i kdybych jenom sdílel seznam hlášek ze střední, myslím si, že to bude více než stačit, abych se začal aktivněji kreativně angažovat.
A teď už letní dny odplouvají pryč a pomalu se přelévají do podzimu. Za dva týdny letím do Newcastlu začít druhý ročník a mám pocit, že to strašně letí. Ale na druhou stranu, prášky mi teď nedovolují z toho být vyloženě smutný. Ale tak to už chodí.
Proč jsou léta slávy cena,
když věčnost mi byla přislíbena.
Vím, že, co se má stát, vždy se stane.
Neboť čas je bídný zrádce,
jemuž v úsměvu chtíč plane.
Touží postavit se minulosti,
němé tváře, co prchají před lítostí.
Věty, co zůstaly nevyřčené.
Ale čas je krutovládce,
jehož pochod smrti jdeme.
