Rubrika: Studentův průvodce (nejen) po Anglii

Za těch několik let studia na DELTĚ se v našem společenstvu prstenu rozvinul komplexní slovník nahrazující běžně užívané výrazy pop kulturními referencemi a vlastními slovy.

Tato slovníková příručka slouží k nahlédnutí do našeho sofistikovaného jazyka pro lepší porozumění a překlad.

Oka oka

je výraz vyjadřující souhlas. Nahrazujeme jím klasické „OK“, „Oukej“ a podobné výrazy. Svůj původ má ve vyjadřování pana učitele Zerzána, který Oka oka používal zcela běžně.

"Nejlepší bude, když to udělám já a ty se vrhneš na design."
"Oka oka."

Posharovat

čti [pošérovat]; je výraz pro slovo „sdílet“, „půjčit“ či třeba „rozdělit se“. Výraz má svůj původ v zakázce od pana Jansy na portál na půjčování aut „sharujeme.cz“. Výraz se rozšířil po vydání power pointové hry „Šérujeme: stori mót“.

Jirka: rozdělá balíček žvýkaček
Michal: "Posharuješ žvýkačku?"

Hájkoviny

je označení pro jakoukoliv manuální práci s počítačem, nebo operace, které se prováděly s panem učitelem Hájkem na jeho hodinách. Může se jednat o zapojování sítě, nastavování operačního systému nebo stavbu počítače.

"Z čeho maturujeme z té praktické maturity?"
"No... je tam programování, Office... jo a hájkoviny."

Chlap

je univerzální výraz označující osobu mužského pohlaví, někdy i ženského. Výraz chlapi používal pan učitel Čáp a označoval jím všechny své studenty, i když byly ve třídě přítomny dívky.

Čáp: "Nazdar, chlapi, jak to jde?"
Denča: "..."

Rozsáhlé

používáme, pokud chceme o něčem říci, že je to „velké“, „dlouhé“ nebo jinak objemné. Slovo používala paní učitelka Hložková k popsání děje „Eposu o Gilgamešovi“, doprovázené gestem \_(°°)_/.

"Epos o Gilgamešovi má rozsáhlý děj..."

Tři minuty času

je fráze označující krátký časový úsek, lze jim nahradit slovo „chvilka“. Převzali jsme ji z divadelního představení „Bílá nemoc“ od Karla Čapka, ve kterém hned na začátku druhého aktu pronese Dvorní rada větu: „… prosím, pane redaktore; mám ovšem jen tři minuty času – to víte, moji pacienti! Tak co máme na srdci?“.

"Jirko, mohl bys mi prosím donést mobil?"
"Jasně, dej mi tři minuty času."

Tramvaj

označuje jakékoliv MHD jezdící po silnici. Někdy také mluvíme o „tramvaji číslo pět, která ke škole nejezdí„.
Na přednášce od Univerzity Pardubice totiž pan profesor zmínil chybu na webových stránkách školy, kde jsme měli psáno, že ke škole se dá dostat tramvají číslo pět. Očividně narážel na to, že v Pardubicích nejezdí tramvaje, ale trolejbusy. Načež se postavil Michal Štěrba a pronesl „ale pětka ke škole nejezdí“.

"Jedeš na hlavní nádraží?"
"Ano"
"Tak pohni, aby nám neujela tramvaj."

Emanuel

je naše označení pro e-mail. Poprvé se tento výraz objevil v Karlově power pointové hře „Krycí kód: kočárek“, kde se takto jmenoval fiktivní emailový klient.

"Poslal jsem ti emanuel."

Masážer

je výraz, kterým označujeme komunikační platformu „Messenger“. Vzniknul jako reakce na označení emanuel.

"Podívej se na masážer, máš tam obrázek."

Datazále

nahrazuje slovo „databáze“. Poprvé bylo užito Karlovým kamarádem na základní škole jako překlep. Paní Hurtová je na něj alergická.

"Z čeho dneska píšeme?"
"Asi z datazálí."

Ééééé, mluví mi to?

je výraz pronesený na online hodině programování Michalem Štěrbou. Tento výraz se používá při připojení do online hovoru. Odpověď může být „Éééé, mluví ti to!“ nebo „Jasná věc“, jakožto hláška z videa „Meet the kýbl“.

*zvuk připojení videohovoru*
Michal: "Éééé, mluví mi to?"
Jirka: "Jasná věc!"

Hhhhh

je citoslovce používané jako univerzální hláška k zažehnání trapného ticha, k okomentování vtipu, který nebyl tak vtipný, nebo naopak až moc vtipný. Rovněž k vtipům o Michalu Štěrbovi nebo k referencím s ním spojených.

Karel: "Zašel bych si do KFCčka..."
Honza: "Hhhhhh"

Uhnout!

je naše náhražka pro zdvořilou frázi „s dovolením“, nebo „promiňte“. Výraz byl převzat od paní učitelky Jurénkové, která jej použila při chůzi na schodech.

Jirka: blokuje cestu k odpadkovému koši
Karel: "Uhnout!"

Udav se, pitomečku!

je fráze používaná místo klasického „Na zdraví“ při kýchnutí, nebo když se někdo dusí. Byla použita paní učitelkou Hložkovou, když se Michal začal dusit vodou.

Honza: kýchne
Jirka: "Udav se, pitomečku..."

Pomoc mi!

je hláška pronesená pánem mluvícím rozbitou češtinou ve filmu „V síti“. Znamená v podstatě „Pomoz mi.“, ale musí být zvolána nahlas. Lze jí také vyjádřit bezradnost nebo jiné obtíže.

Karel: píše písemku z matematiky a otočí papír na druhou stranu s otázkami
Karel: "Pomoc mi!"

Ale vlastně ano!

se používá, chceme-li s někým souhlasit. Pochází z výchovného komiksu proti kouření, který dělal Michal v rámci zakázky pro Pedagogicko psychologickou poradnu v Ústí nad Orlicí. V něm mimozemšťan navštíví planetu Zemi, kde je mu nabídnuta cigareta.
Karel ovšem přišel na to, že rozevřeme-li komiks na rozměr A3, lze k okénku s nabídnutou cigaretou doplnit třetí okénko z první stránky s mimozemšťanem, který říká „Ale vlastně ano!“

"Ty hranolky jsou v té troubě už nějak dlouho. Nevypršel ti už timer?"
"Ale vlastně ano!"

To je ono, to je ono, ano, mmmmmm, ano!

je souhlas s větším důrazem. Jedná se o citát z českého dabingu filmu „Fantomas“. Používáme ho, když něco úspěšně identifikujeme.“

Karel: "Jak se jmenoval ten dokument, co jsme vyplňovali?"
Michal: "Myslíš Passenger Locator Form?"
Karel: "To je ono, to je ono, ano, mmmmmm, ano!"
Honza: "Nedostal jsi záchvat?"

Tý bláho!

je zvolací výraz vyjadřující údiv, či zděšení. Jeho původ je v Honzově animovaném videu „Maturita 2020“, kde spolužačka protagonisty Travise pronese větu: „Tý bláho, já jsem z tý maturity nervózní jak pes…“.

"...doufám, že to máte zapamatované, protože příští hodinu si z toho napíšeme..."
"Tý bláho!"

Terezo, já se snažím!

je relativně nový přírůstek do slovníku a zkomolená hláška z filmu „V síti“, která v originále zní: „Terezo!“ „Co je, já se snažím?!“ Užijeme jí, pakliže se snažíme dát najevo svojí snahu, nebo že nemáme absolutně ponětí, co děláme.

"Máš už koupené ty jízdenky? Už to děláš patnáct minut..."
"Terezo, já se snažím!"

Až naprší a uschne!

je dětskou průpovídkou a téma festivalu Jeden svět 2021, které se ujalo i v našem slovníku, kde je používáno, chceme-li někoho odmítnout, nebo naznačit nízkou pravděpodobnost. Bývá doprovázeno hlubokým nádechem před hláškou stejně jako ve znělce.

"Kdy pojede ta tramvaj?"
"Až naprší a uschne!"

Seriálová Hra o Trůny (HBO, 2011-2019) se stala popkulturním hitem druhého desetiletí našeho století a je pochopitelné, že do jisté míry ovlivnila životy nás všech. A moje čtyři roky na DELTĚ nebyly výjimkou.

A to nepočítám můj fanatismus do knížek George R. R. Martina, které jsem četl pod lavicí a tahal na všemožné školní akce. Hra o Trůny se mnou jela na oba dny krajského kola soutěže AMAVET, kde jsme soutěžili s projektem Edu VR. (Edu VR je příběh na jindy) A tato kniha mě i držela během toho druhého dne, kdy jsem dostal horečky… 😀
A Střet Králů jsem si byl koupit po škole s kamarádkou hned jak vyšel.

Když hraješ hru o žolíky, buď vyhraješ, nebo ti je Zerzán smaže

Jak se ale tento fenomén propsal do každodenního života na DELTĚ? Jeden z hlavních momentů byl ve třetím ročníku, kdy téma na grafice byla 3D grafika. A společně s tím byl zadán úkol globálnějšího charakteru – vytvořit krátký spot promující projekt Káji a Jirky: mobilní aplikaci Žolíky.

Já jsem se rozhodl ulehčit si práci a spojit tyto dva projekty do jednoho velkého. A jelikož pan učitel Zerzán byl se mnou kamarád a nechal mě dělat, co jsem chtěl, dokud jsem mu byl schopen něco odevzdat, bylo mi povoleno vymyslet si vlastní zábavu. A tak vznikla Hra o Žolíky.

Hra o Žolíky měla být parodie na ikonickou znělku Hry o Trůny, kde místo lokací ze Západozemí budou ikonické lokace ze života správného delťáka.
No, plácal jsem 3D modely jak to jenom šlo a trávil večery nad satelitními snímky budov, abych zreplikoval jejich tvar.
A častokrát se sám sebe ptal: „Kdo designoval tuhle budovu a proč to vypadá jako když jsme si ve družině stavěli pevnost pro vojáčky z dřevěných kostek?“

Každopádně, jednalo se o velmi pěkný návrat do dětství, kdy jsem míval na lepících papírcích čísla snímků, které mi ještě zbývá vyrenderovat. Tak to dopadá, když nemáte dostatečně výkonný počítač na souvislý render, ale zato máte trpělivost… 😀
Pamatuji si, kterak jsem na oslavě Kubových osmnáctých narozenin nechal na jeho stolním počítači renderovat úvodní snímky DELTY svrchu.

Rozhodně jsem neměl tolik materiálu, aby vystačil na celou znělku; proto jsem proložil animace upravenými portréty spolužáků a učitelů laděných do postav Hry o Trůny.

Animace ve finále obsahuje budovu DELTY, jídelny a tělocvičny i se Zerzánovým ikonickým autem. Paradoxně jsem u DELTY strávil nejvíce času na průčelí budovy, které o dva týdny později v rámci rekonstrukce dělníci vesele zbourali. Ale co – historie.
A ano, vím, že ty kola by takto nemohly fungovat! 😀

A stejně jako lidi čekali v barech na půlnoční vysílání první episody poslední série Hry o Trůny, i my jsme potřebovali své publikum.

Nacpali jsme tak USBčko do televize, která visela nad neajťáckým kabinetem. Ta televize tam visela asi půl roku a nikdo jí nikdy nevyužíval. Jednou v ní Zerzán pouštěl naše videoprojekty, ale potom toho hned nechal.

Až jednoho dne v akváči ve vířivce jmenoval Zerzi Karla hlavním redaktorem „TV DELTA“, nebo také „TV Karel“, jak jsme ji posléze nazvali podle jejího jediného zaměstnance.
Neberte to tak, že by se něco snad změnilo, to ne… Jenom za to, že v televizi nic neběží byl zodpovědný Karel a ne Zerzán.

Zkrátka a dobře jsme zapíchli USB se Hrou o Žolíky do televize a Martin jako člověk s infračerveným portem na telefonu ji dálkově pustil.
A že to byla premiéra jak má být! Lidi se sbíhali, aby se podívali na první vysílání Hry o Žolíky. A nebo se možná sbíhali, aby si něco koupili v automatu o velké přestávce – to už se nikdy nedozvíme.

Každopádně asi během třetího opakování videa se otevřely dveře za námi a v nich stál pan učitel Koupil třímaje v rukou mocnou zbraň, kterou by laik mohl popsat jaké dálkové ovládání od televize. Zrazeni a zdrceni jsme sledovali, jak jindy tento pohodový učitel chladnokrevně utnul vysílání naší parodie a zavřel za sebou dveře.
Zkoušeli jsme video pustit znovu, ovšem se stejným výsledkem. Nepomohlo blokovat paprsek z vysílače, vždy jsme skončili tam, kde jsme začali – s černou obrazovkou.

A tak skončila první a poslední sezóna Hry o Žolíky.

Měl jsem začátkem karantény v březnu 2020 v plánu ještě udělat druhou verzi Hry o Žolíky s lepšími animacemi a místy jako je třeba internát nebo Café Cross, ale nikdy k tomu nedošlo.

Když se do hry zapojí učitelé

I řady učitelského sboru byly zasaženy Hrou o Trůny jako fenoménem. Pan Čáp si hned po odvysílání naší premiéry vyžádal .mp4 soubor, aby ho mohl doma ukázat manželce, se kterou seriál sledoval.
Pan Čáp dokonce na jednom suplování rozebíral se show sledujícím spektrem třídy události nejnovějších epizod poslední série.

A stejně tak, jako nám všem říkal „chlapi“, tak i postavy ze Hry o Trůny měly vlastní jména.
Daenerys byla „ta potvora s drakem„, Tyrion Lannister byl v Čápových očích „trpaslík Trilion„, nebo jak se jmenuje“ a Jon Snow byl trefně prostě „mladej Sníh„.

A paní Hurtová byla taky věrnou fanynkou. Byla jí až do té míry, že nás během prvního ročníku letní školy inspirovala na lekci Photoshopu upravit její fotografii, aby stanula v čele armády vichtů jako Night King.

Nemůžu říct, že by z toho byla nadšená, ale zároveň jí to ani nevadilo. Ale mám dojem, že to přijde s tím, když někdo musí koexistovat vedle mě několik let. Lidi si zvyknou… 😀

Paní Hurtová nakonec měla i houslovou podobu znělky Hry o Trůny jako svatební nástup a rovněž jsem byl pověřen, abych tuto melodii zahrál a mandolínu během gratulací. Jelikož mi ale došel repertoár ještě než všichni hosti odgratulovali novomanželům, byl jsem nucen improvizovat a zařadit Deště Kastameru na playlist.
Nemyslím si, že si toho někdo všimnul, jelikož byli zaneprázdněni gratulacemi, ale paní Hurtová tak měla svou vlastní verzi rudé,… nebo spíše v jejím případě levandulové svatby.

Minihry všedních dní

Mimo tyto instance našeho humoru se Hra o Trůny propašovala do našeho běžného života i v menších, méně propracovaných podobách.

Jeden den jsem měl ve škole banner rodu Starků, který jsem nesl na sezení dračáku, a tak jsme toho využili a rovnou ho vyvěsili. Už si moc nepamatuji okolnosti, ale paní Hurtová byla určitě nadšená!

Rovněž jsem během blbnutí a prohlížení našich portfolií zanechal Johče komentář s lehkou referencí na nejmenovanou skladbu.

Jednou náš spolužák Michal Štěrba při prezentaci na angličtině přeložil hru „O vlajku“ jako „About the flag“ (místo správného ‚Capture the flag‘).
Slovní spojení ‚Capture the flag‘ se stalo takovým humorným ustáleným výrazem v našem kolektivu a tak muselo nevyhnutelně vzniknout i GoT verze.

A jako takovou vzpomínku na maturitní ples ve stylu Pomády po ajťácku jsem udělal wallpaper obsahující Kubu jako Sandy Olsenovou, kterak sedí na Železném trůnu obklopena svými kamarádkami.
I spent unholy amount of time photoshoping this…

Bohužel s velmi špatným koncem seriálu zmizel pojem Hra o Trůny ze života kolem nás. Tento příběh nadále žije v srdcích čtenářů z celého světa, kteří nadále čekají na šestý díl knižní série, ale tím to asi končí.

I tak si ale myslím, že po dobu relevance tohoto fenoménu jsme zažili více zábavy spojené s Hrou o trůny, než bychom sami čekali. A jako všechna legrace, i tato bude nadále spojená s těmi čtyřmi roky na DELTĚ, které změnily nejen nás, ale i celou školu do základů.

A jeden meme na závěr 🙂